Ježíšův příchod - na bojiště?

Když se my, jako Kristova církev, mezi sebou hádáme, haštěříme a žijeme ve vzájemném neodpuštění, v zahořklosti a tvrdosti srdce, pak ne jenom, že ničíme pouto mezi sebou navzájem, ale nedaří se nám ani vytvořit atmosféru přívětivou pro našeho Krále. Možná přijde alespoň na krátkou návštěvu, ale nemůže zůstat.

S manželkou Jeannie máme šest dětí. Dokážete si představit, že očekávání nějaké návštěvy v našem případě znamená pustit se do pořádného úklidu! Každý musí přiložit ruku k dílu, abychom náš dům před příchodem přátel dali společně do pořádku. Uklízíme, vracíme vše na své místo, připravujeme nějaké chutné občerstvení a děláme vše pro to, abychom svá srdce připravili na radostné setkání s touto tak dlouho očekávanou návštěvou. Z upřímné lásky a úcty k našim přátelům chceme vytvořit prostředí plné lásky, radosti a srdečnosti. Chceme pro ně vytvořit místo, kam mohou přijít, a chceme se těšit z jejich přítomnosti.

V Žalmu 2 si Ježíš od Otce vyžádal národy jako své dědictví. Česko je součástí Otcovy odpovědi na tuto Ježíšovu modlitbu. My, jako národní rodina, musíme dát náš dům do pořádku, a připravit tak cestu našemu Králi, který přichází. Aby Bůh mohl ne jenom přijít, ale také zůstat, je mezi sourozenci v Kristově Těle nutné uzdravení a smíření. Bůh nebude přebývat uprostřed hádek a sporů mezi bratřími. Jako děti a spoludědicové Boží si musíme navzájem odpustit, pokořit se a mít ve vzájemné úctě krásu přítomnou v každém z nás.

Smíření neznamená, že se musíme na všem shodnout nebo vytvářet nějakou falešnou jednotu, ale spíše hledat, po čem náš Král v našem národě touží, a dívat se jeden na druhého tak, jak nás vidí Pán. Pokud každého člověka ctíme jako někoho, kdo je uměleckým výtvorem našeho Otce, jak bychom s ním mohli mít potíž vycházet? Boží dílo je podivuhodně utvořené a my máme tu výsadu, že můžeme jeden ve druhém tuto krásu objevovat a vzájemně se povzbuzovat v neustálém dorůstání do Krista, který je naší hlavou.

Zhruba před pěti lety mě Bůh požádal, abych začal navazovat přátelství s nádhernými lidmi z Česka. Od té doby jsem měl tu čest seznámit se s úžasnými vedoucími napříč celým národem. Před dvěma lety jsem pak měl sen, v němž byli čeští občané shromážděni v zasedací místnosti a svému vůdci si stěžovali a vyjadřovali rozhořčení nad tím, co se v jejich národě nedaří. "Němci ovládají naši ekonomiku," "Naše vláda je plná korupce," "Jsme nejateističtější zemí na celé planetě..." a stížnosti nebraly konce. Jejich vůdce však měl na každou jejich stížnost překvapivě úplně stejnou odpověď.

"Je nový den!" odpověděl pokaždé radostně a celou místnost naplnila naděje.   

Jak projíždím vaší zemí a sdílím toto Boží prohlášení s českými přáteli, více lidí již tento sen slyšelo a v mnoha srdcích jeho poselství nalezlo odezvu. Několik vedoucích a spolehlivých věřících v národě se s námi podělilo o to, že i k nim Bůh o tomto Novém dni v Česku mluvil. Bůh po celé zemi potvrzuje, že se nacházíme v Božím příhodném čase, v němž nás nechce pouze navštívit, ale chce také zůstat. 

Ve světle 400 let, které uplynuly od bitvy na Bílé hoře, se nyní v dějinách České země jedná o velmi významné období, kdy Bůh mění směr a odstraňuje prokletí, které na zemi přivodila staletí plná zrady, sporů a hádek. Podobně jako Bůh po 400 letech vysvobodil Izrael z otroctví, je i toto konec období duchovního zajetí a útlaku pro Česko a začátek období svobody a požehnání.Z touhy po Novém dni v Česku vznikla během uplynulého roku národní rodina, kterou tvoří lidé napříč generacemi z různých koutů země, jak katolíci, tak evangelikálové. Tato národní rodina českých vedoucích, přímluvců, vedoucích chval a těch, kteří milují Boha, společně Boha hledají a ptají se ho, jak přinést do naší země proměnu. A Bůh nás krok za krokem vede a ukazuje nám, jak moc má na srdci uzdravení.

Jako tělo Kristovo musíme dát před příchodem Krále vše do pořádku. V duchu 2. kapitoly Joela troubíme na polnici, že je čas se sejít, postavit se před Boha a přijmout jeho recept na uzdravení národa: "Pokud se můj lid, který se nazývá mým jménem, pokoří a bude se modlit, hledat mou tvář a odvrátí se od svých zlých cest, pak je vyslyším z nebe a odpustím jejich hřích a uzdravím jejich zemi" (2 Pa 7,14). 

Jako Boží lid a jako zástupci národa máme za úkol přilnout k Pánovu srdci, naslouchat jeho hlasu a společně vykonat to, co nám říká. Tak pro něj připravíme cestu, aby mohl přijít a zůstat. Jak říká Ježíš v Janovi 14,23: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek."
Česko, přišel den tvého navštívení!        

Hany Soryal