en-Ublíží mi opět někdo?

Vrtá vám někdy hlavou, co je hnacím motorem vašeho jednání a vašeho myšlení? Každý z nás má určitou podvědomou otázku, která pohání naše motivace, naše jednání a dokonce i vzorce našeho uvažování. Tato otázka se, v dobrém či špatném, obvykle formuje na základě nějakého určujícího momentu nebo převládající atmosféry v dětství. Pokud se ve svém srdci ztišíme a zeptáme se sebe sama: "Co je tou podvědomou otázkou, která mě pohání kupředu?", možná zjistíme, že náš přístup k životu a prožívání vztahů má své kořeny z velké části v realitě vytvořené z přesvědčení, které se v nás zformovalo v důsledku jedné nešťastné události nebo tlaku, kterému jsme byli v minulosti vystaveni.   

Máme pro vás dobrou zprávu! Podvědomou otázku je možné nejenom odhalit, ale také je možné změnit směr, jakým se náš životní příběh bude dál ubírat.

Přirovnám to k životu prožívaném ve filmu. Pokud se vám váš životní příběh nelíbí, změňte ho. Život slouží nám, ne my životu. Bůh v Kristu vším napomáhá k dobrému těm, kteří ho milují (Řím 8,28).

V důsledku desetiletí nadvlády totalitních režimů a zrady se v srdci českého národa usadila tato podvědomá otázka: "Ublížíš mi znovu?" Je to naprosto pochopitelné. Ti, kteří měli za úkol národ chránit a bránit, byli zrazeni, zabiti či dokonce popraveni anebo se sami stali těmi, kdo danou důvěru zničili.

Jak tato otázka ovlivňuje srdce a myšlení Čechů v každodenním životě? Jakým způsobem řídí jednání a srdce těch, kteří jsou pod jejím vlivem? Tak jako mikroskopická bakterie dokáže přivodit nemoc, strach ze zrady ovlivňuje nespočetným množstvím způsobů zdraví národa a jeho lidu. Zejména tím, že zabraňuje růstu zdravých mezilidských vztahů. Připadá vám některý z následujících vzorců uvažování povědomý? "Jak mám vědět, že mu/jí můžu věřit?" "Kdo mu/jí dal pověření přijít?" "Nemohu se podělit o to, jak se opravdu cítím nebo co si skutečně myslím, protože by se to později obrátilo proti mě." "Zkritizují mě, když se podělím o své myšlenky?" "Když to řeknu, budu vypadat hloupě." "Musím se chránit před každou další bolestí." "Důvěřovat znamená zakoušet bolest, raději si to udělám sám."

Ježíš byl ten největší svatý provokatér. Dotýkal se zásadních otázek lidí, aby odhalil jejich srdce a pomohl jim dosáhnout proměny. Jakmile se jednou odhalí jádro problému, může stejně jako u srdeční choroby dojít k jeho odstranění, a tím se uvolní cesta k uzdravení.

Když v Janovi 4 Ježíš přišel za ženou u studny, bylo mu jasné, že její základní otázkou je "Jsem hodna lásky?" Jelikož chtěl tuto otázku vynést na světlo, požádal ženu: "Jdi, zavolej svého manžela a přijďte zpět." Věděl, že ji něco nutí hledat lásku na špatných místech, protože si nebyla jistá, zda je vůbec lásku možné najít. Věděl také, že jeho pravda je to jediné, co její hlad po lásce dokáže utišit. Když si žena uvědomila, kým Ježíš je, byla schopná změnit svůj příběh a přijmout vodu, která uhasí žízeň a nikdy se nevyčerpá.

Se svou podvědomou otázkou: "Budu mít dost?" byl konfrontován bohatý mladík, když jej Ježíš požádal, aby se vzdal všeho, co má. On bohužel nebyl schopen svou vůdčí otázku změnit, a tak skleslý odešel a dál se opíral o své falešné jistoty. Zacheus i Matouš naopak dokázali svou otázku přeformulovat tak, aby mohli Ježíše následovat .

Svědectví o těchto podvědomých otázkách, které dávají směr našemu jednání, nacházíme také napříč celým Starým zákonem. A stejně tak vidíme věrnost Boha Otce, s jakou tyto otázky ze svého lidu dostává ven. Pro Izrael, národ zrozený v zajetí, bylo například tou podvědomou hnací otázkou: "Můžu důvěřovat autoritám a podřídit se jim?" V srdcích jeho lidu se neustále s nostalgií ozývalo: "Autoritám nedůvěřujeme. Nemůžeme věřit nikomu. Musíme se chránit. Musíme se postarat sami o sebe." Je to zcela přirozené. Autorita byla pro ně vždy znamením útlaku.

Po odchodu z Egypta měli Izraelité problém důvěřovat Mojžíšovi do té míry, že si v pustině na něj stěžovali a bouřili se proti němu (Numeri 16). Navzdory tomu, že byli Izraelité svědky mnoha Božích zázraků, od překročení Mrtvého moře suchou nohou až po manu v pustině, bránil jim jejich podprahový vzorec uvažování v tom, aby jejich srdce mohla zakoušet Boží péči a ochranu. Viděli jeho skutky, ale nerozuměli způsobům jeho jednání.

Za nějaký čas je jejich otázka přivedla zpět do zajetí, tentokrát pod horšího uchvatitele - Babyloňany (Jer 17,19-27). Přestože se tak stalo ve snaze ochránit se, namísto podřízenosti autoritě, která měla na srdci jejich nejlepší zájmy, je jejich otázka přivedla k neposlušnosti. Místo toho, aby jim zajistila ochranu, vyústila v další podrobení a otroctví.

Tato podvědomá otázka brzdila Izraelity dokonce i tehdy, když přišel Ježíš s dobrou zprávou o spasení a obnově Království. Bránila jim podřídit se autoritě, která byla Ježíšovi dána proto, aby přinesl zpět přesně tu spásu a svobodu, o kterých Izraelité četli v Písmu a po kterých tolik toužili. Když jim Ježíš vyjevil svou touhu shromáždit je, jako kvočna shromažďuje svá kuřátka, odmítli.

My se dnes můžeme rozhodnout jinak. Stejně jako Zacheus, Matouš nebo žena u studny můžeme změnit směřování svého příběhu bez ohledu na to, jakou otázkou jsme byli poháněni kupředu v minulosti. Namísto toho, abychom byli s podezřívavostí ovládáni otázkou: "Ublíží mi opět někdo?", můžeme žít takříkajíc v jiném filmu.

Co když se naší podvědomou otázkou stane: "Jak mohu ve svém životě zakoušet Boží přízeň a ochranu?" Co když se na každou situaci, na každý rozhovor a na všechny okolnosti svého života začneme dívat skrze tuto novou perspektivu? Co kdybychom namísto snahy vyhnout se bolesti nasměrovali svá srdce k tomu, abychom mohli zakoušet Boží přízeň a ochranu?

To, na co se zaměřujeme, umocňujeme. Jsme-li zaměřeni na to negativní, na nedostatek a na to, co nám v životě chybí, pak přesně to naplní naše srdce. ALE pokud bude naše srdce nastaveno tak, aby mohlo přijímat Boží přízeň a ochranu, pak ji budeme nejenom zřetelněji vnímat, ale tato změna postoje se projeví i v našem jednání, v našich vztazích a v našem každodenním životě.

Zveme vás, abyste se k nám připojili na dalších svoláních po české zemi (datumy uveřejníme co nejdříve na naší hlavní stránce), abychom se jako Boží lid postavili před Pána, uctívali ho, hledali jeho tvář a nechali se jím vést.

Nacházíme se v Božím příhodném čase. Právě v době, kdy si připomínáme 400 let od bitvy na Bílé hoře, je nejvhodnější čas k tomu, abychom se společně sešli a změnili směřování našich národních dějin. Podobně jako Izrael po 400 letech vyšel z otroctví, máme i my, jako Boží lid v Česku, privilegium vyvést náš národ z otroctví tím, že obnovíme a prohloubíme svou důvěru v Boha a budeme činit pokání z podvědomé otázky, která ovlivňuje naše rozhodování a jednání, a z omezujících přesvědčení, která nám brání zakoušet plnost jeho dobroty k nám. Jakmile mu dovolíme, aby změnil naši podvědomou otázku, aby obnovil naše smýšlení, naše jednání a způsob, jakým prožíváme vztahy k druhým, můžeme se stát "panty", na kterých Bůh otevře nové dveře, nový den v Česku.

Pán prohlásil: "Je nový den! Přišel váš čas!"

Spojme se, abychom připravili svá srdce, a připravme cestu Pánu, ať se Česko, může nazvat dědictvím našeho Pána Ježíše Krista.

Hany Soryal